úterý 6. února 2018

The Eagle (1925)

USA
režie: Clarence Brown
scénář: George Marion Jr. + A. S. Puškin (kniha)
hrají: Rudolph Valentino, Vilma Banky, Louise Dresser
viděno 6. 2. 2018

Hm, tak v porovnávací exkurzi mezi proslulými milovníky němého filmu v mém žebříčku i nadále povede Douglas Fairbanks (pokud tedy nepočítám Bustera Keatona, protože ten strčí do kapsy všechny). Valentino mne svým charismatem příliš neokouzlil a celkově první polovina filmu, která stojí víceméně jenom na něm, postrádala nějaké to "něco", co by mě přikovalo do sedačky.

To se ovšem změnilo s nástupem Vilmy Banky. Nevím, jestli jí scénář předepisoval o trochu víc k hraní, nebo čím to bylo, že působila mnohem "električtěji", živěji a zajímavěji než její protějšek. Rozhodně se mi ale líbilo, že, alespoň v porovnání s průměrnou ženou v nesnázích němého filmu či červené knihovny obecně, byla její postava napsaná jako chytrá a (do jisté míry) soběstačná, což jí jenom přidávalo na výsledném šmrncu. A hlavně jakmile do akce nastoupil trojúhelník Kyril - jeho dcera - Černý orel, tak se film konečně pořádně rozjel a najednou jsem chvílemi ani nevěděla, čím se kochat dřív.

Ačkoliv na mě tedy Clarence Brown přílišný dojem neudělal, rozhodně si zaslouží palec nahoru za to, že svoje esa vytasil až v druhé části filmu, než že by je všechny vyplýtval už na začátku.

-"I'd rather die on my feet than ride on your horse."


pátek 19. ledna 2018

Titanic (1997)

USA
režie, scénář: James Cameron
hrají: Leonardo DiCaprio, Kate Winslet, Billy Zane, Kathy Bates, Bill Paxton, Bernard Hill, Ioan Gruffudd
komentář ze dne 19. 1. 2018

Já mám k Titanicu tak rozporuplný postoj, jako snad k málokterému filmu. Zosobňuje, vzdává poctu a zároveň předpovídá všechny blockbusterové mory, které mi brání brát tento druh zábavní kinematografie vážně: pokřivování faktů a minulosti, romantizace neštěstí, touha být větší a ještě větší, nekonečná stopáž, kritika kapitalismu ryzími kapitalisty, a nejspíš ještě další věci, na které si teď nevzpomenu. (Obsazování hlavních rolí absurdně pohlednými mladými herci jako zápor uvádět nebudu, neboť tento krasavec a tato krasavice, na rozdíl od většiny modelů a modelek dnes okupujících blockbusterové plakáty na nástěnkách (viz například Margot Robbie), jsou právoplatnými, schopnými a charismatickými herci).

 Ale na druhou stranu se na něj dívám opakovaně a nemívám u toho pocit, že bych si chtěla vytáhnout mozek z hlavy hákem skrz nosní dutiny. A navíc má dva momenty, u kterých vždycky brečím a které se mi uprostřed všeho balastu velmi líbí: Ten první je, když se na konci filmu Rose zmocní píšťalky a kamera zůstává na jejím obličeji a jejích očích, a ten druhý je záběr na fotografie z jejího života a zejména na tu, kde sedí v koňském sedle obkročmo jako muž. Nicméně při sledování filmu v lednu 2018 jsem si k těmto dvěma brečícím pasážím přidala ještě jednu úplně na začátku, když jsem si vzpomněla, že Bill Paxton už není mezi námi. Odpočívej v pokoji, ty zatracený sympaťáku.


pátek 5. ledna 2018

Zloděj z Bagdádu (1924)

The Thief of Bagdad
USA

režie: Raoul Walsh
scénář: Lotta Woods, Douglas Fairbanks (jako Elton Thomas)

hrají: Douglas Fairbanks, Julanne Johnston, Sôjin Kamiyama
komentář ze dne 5. 1. 2018

"Happiness must be earned."

Tomu říkám cesta hrdiny, panečku. Douglase Fairbankse jsem před Zlodějem nikde pořádně neviděla a teď jsem tedy nestačila zírat. Jeho fyzické herectví vytváří tak hmatatelnou, zajímavou a sympatickou postavu, až z toho srdce plesá. Trochu s ním stojí i padá celý film a možná proto se ty pasáže, kdy se film soustředí na ostatní nápadníky, mírně táhnou. Ale jakmile je na scéně on, je to jízda. Z příšerek se mi zvlášť líbil děsivý oživlý strom a potom podvodní kuběny, lákající zloděje k sobě do sluje. A vůbec výprava a kostýmy stály za to. Pro zdobené lucerny z paláce a chalífův průsvitný vyšívaný plášť bych okamžitě našla upotřebení.

Co se tedy týče epické orientální podívané, tak za mě Raoul Walsh strčí Griffithe hravě do kapsy. Sice taky prezentuje bělochy jako hrdiny a příslušníky menšin jako padouchy, ale aspoň neprohlašuje, že k tomu všichni byli takto předurčeni.


pondělí 1. ledna 2018

Čest rodiny Prizziů (1985)

Prizzi's Honor
USA

režie: John Huston
scénář: Richard Condon (+ kniha), Janet Roach

hrají: Jack Nicholson, Kathleen Turner, William Hickey, Anjelica Huston
komentář ze dne 1. 1. 2018

Chm, možná že čtyři hvězdičky z pěti jsou moc, ale když vezmu v potaz, jakou ďábelskou práci na minimu prostoru předvádí Anjelica, tak tři hvězdičky z pěti jsou zase málo. Nemluvě o tom, že William Hickey jako by na naši planetu taky dorazil dírou z pekla.

Na to, že vlastně moc nemám ráda mafiánské filmy, jsem si tenhle užila docela dost. Nejspíš mě na tom bavilo to, že příběh je celkem přímočarý a nepředstírá, že je něco víc, než co ve skutečnosti je. Předstírání velikosti je to totiž můj věčný souboj s Kmotrem, o kterého bych si, nebýt Pacina, nejraději ani kolo neopřela. Přijde mi zajímavé, že Hustonovi všichni vyčítají stáří a únavu a Coppolovi tleskají za moderní masterpiece, když mně oproti Prizziům sága rodu Corleonů připadá mnohem utahanější, rozvleklejší a daleko ustrnulejší v době dávno minulé.


pondělí 18. prosince 2017

13th (2016)

USA
režie: Ava DuVernay
scénář: Ava DuVernay, Spencer Averick

hrají: Angela Davis, Henry Louis Gates, Van Jones
viděno 18. 12. 2017

Myslím, že už jsem zase trochu zapomněla, jak vlastně vůbec hodnotit dokumenty. Myslím si, že tady dochází k zastínění pojednávané ideologie velmi amatérsky působícím přístupem. Použití grafiky a hudby bylo dost příšerné a i způsob střihu výpovědí a archivních materiálů ve mně vytvářel dojem, že sleduji narychlo smíchaný pořad nějaké laciné televize a nikoliv seriozní autorskou výpověď. Jakékoliv reportáži Johna Olivera o některém z řešených témat to nesahá ani po kotníky, protože ten aspoň nezastírá, že se svým týmem věci emocionálně manipulují. Obsahově to může být přínosné jen pro někoho, kdo o dané problematice nikdy neslyšel ani slovo.


pátek 1. prosince 2017

Kundun (1997)

USA
režie: Martin Scorsese
scénář: Melissa Mathison

hrají: Tenzin Thuthob Tsarong, Gyurme Tethong, Tulku Jamyang Kunga Tenzin
viděno 1. 12. 2017

Jak jsem byla na Scorseseho celkem namíchnutá, tak tohle je ten nejlepší možný způsob, jak se mohl v mých očích vykoupit. Nechce se mi film a zážitek, který mi přivodil, příliš opisovat slovy, jenom prostě musím zmínit, jak Melissa Mathison velmi smysluplně používá vyprávěcí postup začínání v dětství a následného skákání v čase. Spousta filmů to dělá a zůstane to zbytečné či nevyužité, nikoliv ovšem tady.

-"They have taken away our silence."


středa 29. listopadu 2017

Princezna Nevěsta (1987)

The Princess Bride
USA

režie: Rob Reiner
scénář: William Goldman (+ kniha)

hrají: Cary Elwes, Mandy Patinkin, Robin Wright, Peter Falk
viděno 29. 11. 2017

Snažím si představit, že jsem americký teenager, který vyrostl s Princeznou Nevěstou jako kultovní srdcovkou, a vidím poprvé nějakou českou pohádku. Byly by mé pocity podobné, jako když jsem český (ex)teenager, který vyrostl s českými pohádkami jako se srdcovými kultovkami, a vidím poprvé Princeznu Nevěstu? Protože mé pocity z Princezny Nevěsty jsou tak trochu "bože, osmdesátky musely být strašná doba" a "dost toho násilí je zároveň neškodné a samoúčelné" a nejvíce "všichni ti lidé na internetu, jejichž nebetyčnou chválu na Princeznu nevěstu jsem všude možně slyšela, ve mě vytvořili nesplnitelné očekávání"?

Nebo jsou možná moje národnost a ostatní filmy vcelku irelevantní, ale je důležité, že už nejsem ani dítě, ani puberťák, a tak se zasměji několika povedeným vtipům, položím si filosofickou otázku, jestli mi přijde atraktivnější Robin Wright nebo Cary Elwes, protože jsou oba fakt až neuvěřitelně krásní, ale jinak zůstávám vůči magii tohoto filmu zcela imunní?