úterý 25. března 2008

Umučení Krista (2004)

The Passion of the Christ
režie, scénář: Mel Gibson
hrají: James Caviezel, Maia Morgenstern, Monica Bellucci
viděno 25. 3. 2008

Tomu se snad ani nedá věřit. Snad hned už od prvních minut jsem si říkala, jak musím napsat systematicky rozlícený a nespokojený komentář. Předně vůbec nechápu smysl celého tohoto "Spektáklu spektáklů". Pokud měl pravdivě zobrazit utrpení Ježíše Krista, potom nechápu, proč obsahuje tolik blbostí. Ano, teď mluvím o tom slavném sešvihání důtkami s vpletenými kovovými háčky. Díky snaživému římskému exekutorovi, jež nám nástroj pěkně předvedl na dřevě, si myslím, že kdyby ho tímto instrumentem opravdu ztřískali s takovým nasazením, jak je nám to podáváno, háčky by z těla vytrhávaly nejen kůži, ale i maso a potažmo části vnitřních orgánů, zvláště co se týče zásahů na hlavu a potom na břicho, to bez diskuze. Následná smrt by byla mnohem rychlejší a ušetřila by nás (ó Bóže) dalších momentů filmu. Další krávovina - Ježíš (pravděpodobně, musím se kát) na Golgotu nevlekl celý kříž, nýbrž jen to příčné břevno, stejně jako jeho souputníci, tak proč mu tenhle "opravdový" filmodokument opět vkládá na záda celé to velké T? Kapitutální krávovina - kdyby ho ke kříži přitloukli hřeby za ruce tím způsobem, jakým to bylo ukázáno, dlaně by tíhu těla nevydržely, celý Kristus by se nám vytrhl a na všech krucifixech by potom zaujal mnohem neuctivější pózu. Mele, viděl jsi někdy Turínské plátno? I tam má Ježíš přece stopy po hřebech na zápěstí, ne na dlaních! A teď si trochu zapomlouvám po filmařské stránce - Caviezela ne! Sice celou dobu jenom vříská a pláče, ale nijak sympatický či charismatický u toho opravdu není, mé feministické cítění zase pobuřuje plochá role žen ve filmu, které jen heroicky pláčou a polepšují se díky léčivé síle mužů (na druhou stranu si uvědomuji, že tento fakt je tak trochu fakt, zvlášť historicky, ale stejně mě to štve). Jinak mám celkově problém s tím, že (kromě snad Satana) jsou herci silně nevýrazní a občas i dost přehrávají (Barabáš, Jidáš). Co se týče hudby, ta je mdlá a neoslovující, takže při zpětném pohledu skutečně nevidím vůbec nic, kvůli čemu by stálo se na ten film dívat nebo ho vůbec točit. O tom, že mě ani filozofie vystavěná na potocích krve a bezmezném neuvažovacím fanatismu neoslovila, radši ani nemluvím.


středa 12. března 2008

Pokání (2007)

The Atonement
režie: Joe Wright
scénář: Christopher Hampton, Ian McEwan (kniha)
hrají: Keira Knightley, James McAvoy, Saoirse Ronan, Benedict Cumberbatch
viděno 12. 3. 2008

"I gave them their happiness." Ne, ne, ne, ne, ne. Nejdominantnější emoce, která mnou cloumala cestou z kina, bylo rozčílení. Totální rozčílení kvůli postavě Briony, která zachraňuje jen a pouze sebe a ani po desítkách let si to není schopna přiznat. A díky tomu jsem měla film v paměti zapsaný jako prázdný a povrchní a urážlivý, ale co je asi více důležité, tak také jako jeden z těch filmů, na který jsem ještě stihla jít s mojí maminkou do kina. Díky tomu jsem mu dala šanci mě při druhém promítání přesvědčit, že v něm přeci jenom je. A potom se k tomu přidala vášnivá a dobře podložená obhajoba mojí kamarádky, která poukazovala na formální stránku toho, že Wright minimálně jako stroječek velmi přesně ví, co dělá. A posledním argumentem je ten způsob, jakým Benedict Cumberbatch řekne: "You have to bite it." Takže jsem film po letech vzala na milost a už v něm jsem schopná zachytit širší škálu emocí.


sobota 8. března 2008

Big Lebowski (1998)

The Big Lebowski
režie, scénář: Joel Coen, Ethan Coen
hrají: Jeff Bridges, Julianne Moore, Steve Buscemi
viděno 8. 3. 2008

No, já jsem se popadala za břicho. Celou dobu. Ale po takovém to vystřízlivění se ptám, co ten film vlastně říká. What's the moral of the story. Dodnes nevím a možná ani nikdy nebudu vědět.