neděle 22. března 2009

Harold a Maude (1971)

Harold and Maude
režie: Hal Ashby
scénář: Colin Higgins
hrají: Ruth Gordon, Bud Cort, Cyril Cusack
viděno 22. 3. 2009

If you wanna be free, be free. ♥♥♥ My bledí mladiství intelektuálové s myšlenkami jednostrannějšími než Svaz sovětských socialistických republik se musíme podporovat. Druhý břeh, ach druhý břeh. Kdo by se tam nechtěl podívat. Občas si ovšem člověk říká, že se to zase nemusí uspěchat. Nicméně si myslím, že kdybych se s Haroldem potkala, tak si s ním moc nepokecám... on zkrátka potřebuje svou Maude a já zase jiného extroverta. Ale takhle zpovzdálí se nám po sobě dobře pokukuje.


úterý 17. března 2009

Brazil (1985)

Velká Británie
režie: Terry Gilliam

scénář: Terry Gilliam, Tom Stoppard, Charles McKeown
hrají: Jonathan Pryce, Robert De Niro, Katherine Helmond, Ian Holm, Bob Hoskins, Michael Palin
viděno 17. 3. 2009, komentář ze dne 27.9.2017

Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci.

Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vysvobození pod nohami stoličku. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic).

Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu.


pondělí 16. března 2009

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008)

The Curious Case of Benjamin Button
režie: David Fincher
scénář: Eric Roth, F. Scott Fitzgerald (povídka)
hrají: Brad Pitt, Cate Blanchett, Tilda Swinton
viděno 16. 3. 2009

Kromě použití aliterace v názvu neshledávám na filmu nic zajímavého. Ba naopak, vlastně by se dalo říct, že mě tam všechno štve. A nebudu to nijak zvlášť rozvádět, stejně mi do pošty aspoň jednou za měsíc chodí nadávky, jak můžu dát takovéhle hodnocení TAK SKVĚLÉMU filmu. Mám ráda filmy, které mají koule, a tenhle má tak stěží kouličky. Nejlépe to řekl jistý uživatel ČSFD: "Forrest Gump pro 21. století." Děkuji, nechci.


pátek 6. března 2009

Útěk do divočiny (2007)

Into The Wild
režie, scénář: Sean Penn
námět: Jon Krakauer (kniha)
hrají: Emile Hirsch, Jena Malone, Kristen Stewart
viděno 6. 3. 2009

Asi bych si ráda poslechla, co jsou to ty pravdy, jichž je údajně tento film plný. Nedalo by se totiž říct, že nechápu snímek, spíš nechápu ty všechny, kterým se líbí. Respektive, mám pocit, že vychvalují jakýsi jiný imaginární film v komentářích k tomuto západově-slunečně kýčovitému a zároveň takzvaně protikonzumně konzumnímu kousku o klukovi, kterej si trochu zarebeluje, trochu zadovádí a nakonec zjistí, že to bylo stejně všechno zbytečně. Jsem to sice já, komu se obvykle líbí depresivní věci, a přesně takhle na mě myšlenka, jež jsem ve filmu našla, působila, ale tady je zpracovaná tak krásně, ryze a čistě "americkým" způsobem, že raději přesedám na jiné koště a letím do teplých krajin. Jediná scéna, která mi možná trošku zůstane v paměti, je psychedelická čučka na mědvěda. A taky si ještě pamatuju, že jsem u toho zrovna cvičila s činkama ramenní svaly, ale to je opravdu všechno. (A to jsem Walden aneb Život v lesích přečetla a Thoreaua mám ráda.)