sobota 29. srpna 2009

Collateral (2004)

režie: Michael Mann
scénář: Stuart Beattie
hrají: Tom Cruise, Jamie Foxx, Jada Pinkett Smith
viděno 29. 8. 2009

"Já se tím živím." Bez chuti. Bez zápachu. O čem to bylo? Pamatuji si kamennou tvář Toma Cruise. Pamatuji si také, že ji mívá i ve filmech, kde nehraje kamenné lidi. Proti své vůli vzdělán. Kdo - divák, drožkař. Noční město? Noční můra.


úterý 25. srpna 2009

Doktor Živago (1965)

Doctor Zhivago
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Boris Pasternak (kniha)
hrají: Omar Sharif, Julie Christie, Geraldine Chaplin
viděno 25. 8. 2009

Pro mě to pouze zajímavá a v jistém smyslu krutá kamera zvedá z šedin kategorie "rozvláčně zpracovaná rozvláčná klasika".



Bláhové ženy (1922)

Foolish Wives
režie, scénář: Erich von Stroheim
hrají: Erich von Stroheim, Miss DuPont, Rudolph Christians
viděno 25. 8. 2009

Mám Stroheima mnohem raději jako herce než jako režiséra (ačkoliv Chamtivost uctívám, ó bóže), ale tady se nám sešel vzácný okamžik, kde mě jako režisér, ale ani jako herec vůbec nezajímá. Množství stopáže (Jde takové slovní spojení vůbec použít? Používám ho proto, abych naznačila, jak moc moc moc dlouhý se mi film zdál.) mi přijde zcela neadekvátní skutečnému obsahu.



Čarodějnictví v průběhu věků (1922)

Häxan/Witchcraft Through the Ages
režie, scénář: Benjamin Christensen
hrají: Maren Pedersen, Tora Teje, Benjamin Christensen
viděno 25. 8. 2009

Já to snad zvednu na těch pět hvězdiček, hlavně když se podívám na to krásné staroškolské maskování, žádné jedničky a nuly, ale opravdoví čerti, opravdové chlupy, opravdové rohy, opravdové nahé zadky a opravdové špičaté uši, to už se dneska jen tak nevidí. Ale na tomhle filmu mě zaujala nejen výprava. Kdyby se odstranila jásavá originální hudba a dodalo se tam něco ze syntetizátoru, opravdu nervydrásajícího, tak by z toho byl odstašujícně krutý a ironický pohled na hony na čarodějnice, takhle má výsledek přece jen víc zakulacené hrany. A přímo zbožňuju tu část o hysterkách. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale od téhle chvíle píchám všechny svoje ženské známé do zad a chechtám se jim.


neděle 23. srpna 2009

Doktor Mabuse, dobrodruh (1922)

Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit/Dr. Mabuse, Parts 1 and 2
režie: Fritz Lang
scénář: Fritz Lang, Thea von Harbou
hrají: Rudolf Klein-Rogge, Alfred Abel, Bernhard Goetzke
viděno 23. 8. 2009

Musím říct, že Závěť doktora Mabuse jsem si užila mnohem víc, ale nejsem schopna říct, jestli to znamená, že Závěti dobře posloužila výhoda zvuku, jestli za tu dobu Lang vyrostl jako režisér nebo zda Závěť zkrátka odpovídá mému vkusu víc než Dobrodruh.



Tenká červená linie (1998)

The Thin Red Line
USA
režie: Terrence Malick
scénář: Terrence Malick + James Jones (kniha)
hrají: Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin
viděno 23. 8. 2009, komentář ze dne 8. 4. 2017

Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení.

Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává.

Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem.



sobota 22. srpna 2009

Země bez chleba (1933)

Las Hurdes/Land Without Bread
režie, scénář: Luis Buñuel
viděno 22. 8. 2009

Silný myšlenkový stimul rovněž třeba ocenit. Kvůli tomuhle filmu jsem se hodně napřemýšlela a rozhodně se k tomu ještě hodlám vrátit.


pátek 21. srpna 2009

Nanuk - člověk primitivní (1922)

Nanook of the North
režie, scénář: Robert J. Flaherty
hrají: Allakariallak, Nyla, Cunayou, Allee, Allegoo
viděno 21. 8. 2009

Síla dokumentu, popřípadě dokumentárního filmu, dle mého spočívá zejména ve zpětné konfrontaci se skutečností. Když vidím takovýhle snímek, který o sobě hrdě hlásá, že je dokumentární, potom si někde přečtu, že na základě inscenovaných scén předkládá svoji vizi skutečnosti způsobem "tohle se někde děje a děje se to teď", a nakonec se ještě dozvím, že představitel hlavní postavy několik měsíců po natáčení zemřel hlady, potom bude ona konfrontace a vytváření názoru a prožívání reflexe určitě zajímavé.


čtvrtek 20. srpna 2009

Célina a Julie si vyjely na lodi (1974)

Céline et Julie vont en bateau/Celine and Julie Go Boating
režie: Jacques Rivette
scénář: Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Jacques Rivette
hrají: Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Barbet Schroeder, Jean Douchet, Philippe Clévenot
viděno 20. 8. 2009

Jedna z nejkrásnějších filmových odměn, jakých se mi kdy dostalo. Jak se občas říká, že každý hledá film, který by chtěl vidět znovu poprvé, tak pro mě by to byl tento. Tak promyšlené a přesné vyprávění musím obdivovat. Mnoho scén je postavených tak, že kdyby byly z filmu vyňaty, fungovaly by jako absurdní groteska i samostatně, zároveň je vše provázané a navzájem se doplňující. Líbil se mi kontrast civilnosti hereček s neobvyklou normalitou nastolenou jednáním jejich postav. I když směr vývoje děje nebyl nijak překvapující, přece bylo velmi zábavné ho sledovat a objevovat. A když konečně přišla na řadu ta loď, zůstala jsem němá. Podle mého se tak povznášející pocit s mnoha superlativy nesnese, takže už radši skončím. ♥♥♥


středa 19. srpna 2009

Putovala jsem se Zombií (1943)

I Walked with a Zombie
režie: Jacques Tourneur
scénář: Curt Siodmak, Ardel Wray, Inez Wallace, Charlotte Brontë (kniha)
hrají: James Ellison, Frances Dee, Tom Conway
viděno 19.8.2009

A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Dobrý film, velmi silné čtyři hvězdičky. Takovýhle zážitek jsem rozhodně nečekala. ♥


úterý 18. srpna 2009

2001: Vesmírná odysea (1968)

2001: A Space Odyssey
režie: Stanley Kubrick
scénář: Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke
hrají: Keir Dullea, Gary Lockwood, William Sylvester
viděno 18. 8. 2009

(Everybody's dead, Dave, everybody's dead.) Podobně jako Tarkovského Solaris, ten film mě prostě nezajímá, ve smyslu že jeho téma i provedení jde zcela mimo můj okruh zájmů, bez ohledu na kvalitu samotnou. Nemyslím si tudíž, že by to bylo tím, že nejsem dostatečně intelektuálně na výši. Jsem na jiné mimoběžce.


Edith Piaf (2007)

La Vie en rose
režie: Olivier Dahan
scénář: Isabelle Sobelman, Olivier Dahan
hrají: Marion Cotillard, Sylvie Testud, Pascal Greggory, Emmanuelle Seigner
viděno 18. 8. 2009

Já jsem nadšená nebyla. Marion mám ráda, ale v jiných polohách. A protože moje srdce primárně bije v jiných vlnových délkách, neměl mi film co nabídnout.


pondělí 17. srpna 2009

Memento (2000)

režie: Christopher Nolan
scénář: Christopher Nolan, Jonathan Nolan (kniha)
hrají: Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano
viděno 17. 8. 2009

Hele, honím toho chlapa. Prásk, prásk. Ne, on honí mě. - Jo, přesně takovej ten film je. Nekoukám na něj, on čumí na mě. (Proč jsem celou dobu myslela na Klub rváčů?) Když uplynulo trochu vody od té chvíle, co jsem to viděla, už si nedovedu vzpomenout, co mi na filmu vadilo, ale přesto pořád nemám pocit, že bych se měla kousat do rtu a přemýšlet nad nejvyšším hodnocením.


neděle 16. srpna 2009

Usmívající se paní Beudetová (1922)

La Souriante madame Beudet/The Smiling Madame Beudet
režie: Germaine Dulac
scénář: Germaine Dulac, Denys Amiel, André Obey
hrají: Germaine Dermoz, Alexandre Arquillière
viděno 16. 8. 2009

Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické.


Noční můra v Elm Street (1984)

A Nightmare on Elm Street
režie, scénář: Wes Craven
hrají: Robert Englund, Ronee Blakley, Heather Langenkamp
viděno 16. 8. 2009

Velký problém tohohle filmu vidím v té naprosto otřesné osmdesátkové produkci. Protože i když si myslím, že spousta starých věcí může být kvůli své neumělosti a naivitě proklatě stylová a zábavně špatná, tak tahle strašná syntetizátorová hudba v kombinaci s napomádovanými účesy nějakým způsobem účinkuje tak, že mi vstávají všechny chlupy na těle, ale určitě ne tak, že by se mi to líbilo. Takhle na mě film působí, jako by pár dost dobrých nápadů (třeba natočení a sestříhání Tininy smrti, potom Nancy v koupelně, gejzíry a jazyky a tak) bylo umístěno do velkého smotku skelné vaty a já si měla do něj skočit, abych se k těm scénám dostala. Když už mě má svědit a pálit celé tělo, tak bych za to chtěla víc. (Ať jsou si klidně nagelovaní, ale jinou hudbu, prosííím.)


Malá Miss Sunshine (2006)

Little Miss Sunshine
režie: Jonathan Dayton, Valerie Faris
scénář: Michael Arndt
hrají: Steve Carell, Toni Collette, Greg Kinnear, Alan Arkin, Abigail Breslin, Paul Dano
viděno 16. 8. 2009

Tentokrát se zcela zdržím komentáře co se týká filmu, ale ulevím si co se týče zobrazeného. Fuj, fuj, fuj, ty holky na tom mole jako cvičený opice, fuj, fuj, fuj. A ještě si neodpustím poznámku, tahle holka že má být "obtloustlá"? Jen proto, že má trochu vypouklý břicho? Zajímalo by mě, v jakým světě ti filmoví tvůrci a autoři popisků k filmům žijí, to by bylo peprný vědět, jak by potom klasifikovali někoho skutečně macatýho. Heh.


Within Our Gates (1920)

režie, scénář: Oscar Micheaux
hrají: Evelyn Preer, Flo Clements, James D. Ruffin
viděno 16. 8. 2009

Vzhledem k tématu a historickým souvislostem důležitý film, co se týče diváckého zážitku ovšem celkem postradatelný. A to říkám i o Griffithovi, jen aby bylo jasno.


sobota 15. srpna 2009

Mutant (2006)

Gwoemul/The Host
režie, scénář: Joon-ho Bong
hrají: Kang-ho Song, Doo-na Bae, Hae-Il Park
viděno 15. 8. 2009

Jo, je to blbost na entou, ale je strašná prdel to sledovat. - O tři roky později říkám: Jéžiš, to je geniální! A závěrečná scéna! Vypne televizi nohou! Já ho miluju. - A ještě o nějakou chvíli později: A vůbec to není blbost!


pátek 14. srpna 2009

Deset dní, které otřásly světem (1927)

Десять дней, которые потрясли мир/Октябрь/Oktyabr/October/Ten Days That Shook the World
režie, scénář: Grigorij Alexandrov, Sergej M. Ejzenštejn
hrají: Vladimir Popov, Vasili Nikandrov
viděno 14. 8. 2009

Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnější. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do kontrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisté nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu.


Cesta na východ (1920)

Way Down East
režie: D. W. Griffith
scénář: Anthony Paul Kelly
hrají: Lillian Gish, Richard Barthelmess, Lowell Sherman
viděno 14. 8. 2009

Pro mě mají Griffithovy filmy hodnotu jako materiály zachycující svou dobu, ale ani tak si nedovedou udržet moji pozornost.




pondělí 10. srpna 2009

Babe - galantní prasátko (1995)

Babe
režie: Chris Noonan
scénář: George Miller, Chris Noonan, Dick King-Smith (kniha)
hrají: Miriam Margolyes, Hugo Weaving, James Cromwell
viděno 10. 8. 2009

A jednoho krásného dne se zamyslelo, vzbouřilo, vyhnalo svoje pány pryč a na bránu přidělalo ceduli Farma zvířat. A kdybych se měla nějak sofistikovaněji vyjádřit k tomu, proč mám s tímhle filmem problém, protože někdo mi vyčítal, že nemůžu přece strhávat filmy pro děti "jenom proto, že jsou pro děti", tak se vyjádřím: Koukám, že tenhle film je adaptace knížky a to je přesně moje pointa. Myslím si, že takovouhle látku by si měly děti číst. Proč ji přežvýkávat do zplošťující a nijaké filmové podoby, která neobsahuje žádnou přidanou hodnotu.


Saló aneb 120 dnů sodomy (1975)

Salò o le 120 giornate di Sodoma/Salo, or the 120 Days of Sodom
režie: Pier Paolo Pasolini
scénář: Pier Paolo Pasolini, Sergio Citti, Pupi Avati, Marquis de Sade (kniha)
hrají: Paolo Bonacelli, Giorgio Cataldi, Umberto Paolo Quintavalle
viděno 10. 8. 2009

Byla jsem ochotna přistoupit na režisérovu hru. Říkala jsem si, že bych hodnotila výš, kdyby to nebylo tak strašně zdlouhavé. Jenže ta zdlouhavost k tomu asi patří, pokud to má být zobrazení a kritika konzumu, jak jsem to pochopila, takže to tomu vyčíst nemůžu. K srdci mi to nepřirostlo, emoce moc nevzbudilo [očekávala jsem něco daleko horšího + (vložená poznámka: přála bych si tenhle film vidět, aniž bych o něm cokoliv věděla předem)], postavy byly dost ploché (hahaha), zahrané přesně v této intenci, myšlenka tam nějaká byla nebo jsem si ji částečně domyslela, určitě si myslím, že jsem narazila na ironii, ta by se ostatně při mírném posunutí úhlu pohledu dala přehrabovat lopatou (scéna, kdy všichni lžou, aby si zachránili zadek, otočení dalekohledu při závěrečné kochačce). Líbila se mi kamera a kulisy. Jinak už nemám co dodat, kromě toho, že mi prostě jako bestiální přijdou jiné věci než pobuřující filmy. V tomhle směru je docela zajímavé sledovat reakce lidí víc než samotný film, ale bez filmu by to nešlo. Potrefená husa nejvíc kejhá nebo jak to bylo. --- A taky si nemůžu odpustit reakci pana Letce: "Tenhle film je o hovně. Doslova."


Once (2006)

režie, scénář: John Carney
hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová, Geoff Minogue
viděno 10. 8. 2009

Tomuhle filmu rozumím špatně, asi jako špatně rozumím Irům mluvícím anglicky. Na začátku šok, potom se to zlepšuje. Hudebně bych film pochválila maximálně z toho hlediska, že má Glen v pokoji na dveřích plakát Ramones, jinak mě tenhle typ emocionální-nebo-co-to-je muziky nebere. A v tom je ten problém, protože film stojí a padá s hudbou, postoj autorů bych viděla jako "nechme mluvit texty za nás". A film na mě působí stejně jako ošuntělý pouliční kytarista peroucí se o pár drobných z futrálu, když má prachy na piáno, stejně jako ten samý muž dostávající se ze svých vlastních písní do exaltického vytržení, stejně jako křehká víla fuckující kvůli baterkám a vlastně všemu, stejně jako muž v nahrávacím studiu, který ukazuje své pohrdání okolním světem a nakonec ho ta samá glorifikovaná hudba dojme tak, že přizná, že sám jenom mačkal tlačítka. Dovedla bych si představit, že lidé, kteří jsou zvyklí převážně na mainstream, po spatření tohohle ruční kamerou snímaného filmu získávají pocit, že právě spatřili nejlepší nezávislý kousek svého života. Tím se teda nechci opírat do diváků, ale spíš do tvůrců, docela vyčůraný a poměrně úspěšný tah na hlavní bránu. Já jen prostě nemám ráda góly.


sobota 8. srpna 2009

Frigo, oběť krevní msty (1923)

Our Hospitality
režie: John G. Blystone, Buster Keaton
scénář: Clyde Bruckman
hrají: Buster Keaton, Natalie Talmadge
viděno 8. 8. 2009

Busteru Keatonovi je vlastní takové fluidum a taková vizáž, že mi docela stačí, aby jen tak smutně seděl a do rohu se díval, a už mě baví to sledovat. Jenže jeho jednoduché dějové zápletky (na rozdíl od Chaplina, který mi přijde, na svůj komický vzhled spoléhá docela často a daleko méně zábavně) jsou nacpané tolika ozvláštňujícími nápady, že člověk nestíhá od začátku do konce žasnout. I tenhle film je jimi prošpikovaný skrz naskrz. Satirická narážka na stav železnice je například nejen třeskutě vtipná, ale taky aktuální dodnes, řekla bych, a kdykoliv někam jedu vlakem, tak si na tuhle parádní jízdu vzpomenu.


pátek 7. srpna 2009

King Kong (1933)

režie: Merian C. Cooper, Ernest B. Schoedsack
scénář: James Ashmore Creelman, Ruth Rose
hrají: Fay Wray, Robert Armstrong, Bruce Cabot
viděno 7. 8. 2009

-"Není ten chlap šílenej?" -"Jen nadšenej." Tak jo, tohle je blockbuster, jaký jsem schopná zkouknout, aniž bych měla pocit, že se mnou tvůrci ošklivě hrajou jenom o penízky do kasiček. Ono to tak sice je, ale netlačilo se mi to během sledování na mysl tak okatě. Možná je to i tím, že to není technicky na takové úrovni jako pozdější verze, takže to nepůsobí jako namachrovaná onanie. Myslím, že podobným filmům hodně uškodilo, když se přenesly do áčkové kategorie. Navíc se mi líbilo, že se film nebere tak strašně vážně jako třeba Jacksonova verze, zkrátka jsem měla pocit, že je ponechán prostor myslet si o Denhamovi s těma jeho puškama a kamerama, že je nejspíš opravdu pošahanej. Taky ten kontrast naivních líbaček na palubě a rozmačkaných lidiček všude možně stál za to. Taky mě zaujalo, jak ten chlápek lezl na strom, aby na něj dinosaurus líp dosáhnul a nemusel se pro něj ohýbat. Cesta do pravěku přesně v americkém stylu běží-li to na nás, tak to zastřelíme, natočíme a prodáme. Svatá makrelo.


středa 5. srpna 2009

Muž s kinoaparátem (1929)

Человек с Киноаппаратом/Chelovek s kino-apparatom/The Man with the Movie Camera
režie, scénář, hrají: Dziga Vertov
viděno 5. 8. 2009

Zajímavé mi přijde zejména to, že tvůrci považovali tento pohled na svět za nejpravdivější, jakého lze dosáhnout.



úterý 4. srpna 2009

Křižník Potěmkin (1925)

Bronenosec Poťomkin/The Battleship Potemkin
režie, scénář: Sergej M. Ejzenštejn
hrají: Alexandr Antonov, Grigorij Alexandrov, Ivan Bobrov
viděno 4. 08. 2009

Nějak mě ta kolektivní soudružská radost nejímá. Klipovitý střih a hysterické davy filmovou perlu nedělají. A skoro bych se přidala k těm, kteří by chtěli slyšet, co tenhle film bez dialogů říká... Válka je mír? Nevědomost je síla?


Frigo jako Sherlock Holmes (1924)

Sherlock Jr.
režie: Buster Keaton
scénář: Jean C. Havez, Joseph A. Mitchell, Clyde Bruckman
hrají: Buster Keaton, Kathryn McGuire, Erwin Connelly
viděno 4. 8. 2009

Vynikající. Kéž by aspoň třetina dnešních komedií dokázala být takovýmhle způsobem vtipná. Fantazie je největší dar, já to říkám pořád, a u Bustera Keatona jsem ochotna bez uzardění tvrdit, že on opravdu žádné meze ničemu neklade.