sobota 2. ledna 2010

Slídil (1972)

Sleuth
Velká Británie

režie: Joseph L. Mankiewicz
scénář: Anthony Shaffer (+hra)
hrají: Laurence Olivier, Michael Caine, Alec Cawthorne (muhaha)
viděno 2. 1. 2010

Nejoblíbenější film mého nejoblíbenějšího herce. No, jsem ráda, že Toby má vkus. ♥ Od divadelního herce je to ale pochopitelné, protože tady to jsou takové ty role, pro které by herec vraždil (hihi, slovní hříčka vzhledem k tématu). Laurence i Michael jsou okouzlující, odzbrojující a démoničtí, rekvizity, se kterými si hrají, rozkošné. Před našima očima se rozvine pěkné malé drama, jehož konec je uspokojivě fatální a zlomyslný.

A také je tu možnost sledovat film v tandemu s remakem Kennetha Branagha z roku 2007, kde Michael Caine září v roli manžela a Jude Law se třpytí v roli milence. Oba filmy jsou dost jiné (a opovážím si tvrdit, že Kenneth velmi spoléhá na to, že divák zná zdrojový materiál, ať už hru nebo film) a kontext se za tu dobu úplně proměnil. A možná proto je vysoce zábavné si filmy vedle sebe srovnat. K moderní verzi jsem napsala ve vztahu k originálu toto: "Kenneth drze nastavuje zrcadlo pro pobavu těch, kteří látku už znají, ale jeho film nemůže pevně stát na vlastních nohách. Snaží se seč může být moderní (nebo současný), ale jeho výtvor se zdá být zkostnatělejší a mnohem statičtější než ten z roku 1972. Chybí mu pocit skutečného prostoru a nedaří se mu zprostředkovat, jak opravdový podvod se blíží. Na Michaela Caina v klaunském oblečku, který si to štráduje přes trávník s žebříkem opravdu nic nemá, ani Michael Caine ozdobený šperky své nepřítomné ženy, brečící."


Žádné komentáře:

Okomentovat