čtvrtek 29. května 2014

Člověk ze železa (1981)

Czlowiek z zelaza/Man of Iron
režie: Andrzej Wajda
scénář: Aleksander Scibor-Rylski
hrají: Jerzy Radziwiłowicz, Krystyna Janda, Marian Opania
viděno 29. 5. 2014

Film opakuje vypravěčské schéma Člověka z mramoru a ve filmařském slova smyslu není ani tak svěží a ohromující jako předchůdce, ale styl zrovna u tohoto díla není podle mě důležitý, protože se jedná o trochu jinou kategorii. Zatímco Člověk z mramoru je film intelektuální, Člověk ze železa je film ze srdce. Hlavní hrdina a zjišťované informace nejsou tentokrát tím nejdůležitějším, nejzajímavější je celá situace a všechny okolnosti. Jak řekla moje kamarádka: Když si člověk představí, že by v té době u nás vznikl film, ve kterém by hrál Havel, natož aby žehnal svatebčanům bílými karafiáty demokratické manželství...


úterý 27. května 2014

Popel a démant (1958)

Popiól i diament/Ashes and Diamonds
režie, scénář: Andrzej Wajda
hrají: Zbigniew Cybulski, Ewa Krzyzewska, Jan Ciecierski
viděno 27. 5. 2014

Oceňuji velké množství detailů nejen o hlavních, ale i o vedlejších postavách, které z filmu dělají vskutku horoucí podívanou. Hodně se mi líbila postava nacamraného náměstka, který díky své slabosti zkazil, co mohl, aniž by o to usiloval nebo vůbec věděl. Nejvíc mě ovšem dojal starý portýr vybíhají před dveře s přáním, aby mladík pozdravoval aleje v jeho rodném městě.


Člověk z mramoru (1977)

Czlowiek z marmuru/Man of Marble
režie: Andrzej Wajda
scénář: Aleksander Scibor-Rylski
hrají: Jerzy Radziwiłowicz, Krystyna Janda, Tadeusz Łomnicki
viděno 27. 5. 2014

Už je to několik měsíců, co jsem Člověka z mramoru viděla poprvé, a pořád nepřestávám žasnout, co je vlastně možné filmem dokázat. Na filmy, které jdou strukturou po stopách Občana Kanea, jsem speciálně zatížená, a tenhle je jeden z mých nejmilejších. On totiž asi neexistuje více šokující (odzbrojující) přístup k tématu pravdy než ukazovat jednu za druhou a navzájem je jimi popírat a podvracet. A Wajda má všechno perfektně připravené a přesné, takže pevně drží v ruce výsledný tvar. Z historického hlediska je navíc ještě dojemné, jak si tady ještě v závěru může dovolit škodolibou poslední sekvenci naplněnou nadějí, kdežto následující Člověk ze železa tu samou scénu obrátí a okomentuje s jiným obsahem. Hodně mě bavila hudba, ale speciálně zasažená jsem byla tím, co předvádějí oba hlavní herečtí představitelé. Krystyna Janda je zosobnění vášně a touhy a nutkavosti a Jerzy Radziwilowicz je zase čistota, nevinnost, tichá síla. Užila jsem si to také proto, že v tradičním filmu by člověk ty role čekal u muže a ženy obráceně, takhle to bylo ale dokonalé.


sobota 10. května 2014

Grandhotel Budapešť (2014)

The Grand Budapest Hotel
režie, scénář: Wes Anderson
hrají: Ralph Fiennes, Tony Revolori, Saoirse Ronan
viděno 10. 5. 2014

Na film jsem šla s migrénou jako bič a stejně jsem se smála nahlas jako praštěná. Hádám, že čím míň je Wes reálný, tím víc mě baví/ve mně vzbuzuje sympatie. Možná je pravda, že se idea pod povrchem vytrácí, ale když vidím ostatní režiséry, kteří už ve svých nových filmech nedávají ani formu (moje zklamání z poslední doby, která si takhle zfleku vybavuji, představují Jarmusch, McQueen, Burton, Jackson), tak jsem ráda, že pořád o někom můžu říct, že "umí".


úterý 6. května 2014

Půlnoční kovboj (1969)

Midnight Cowboy
režie: John Schlesinger
scénář: Waldo Salt
hrají: Dustin Hoffman, Jon Voight, Sylvia Miles
viděno 6. 5. 2014

Kvůli Dustinovi se mi srdíčko sevřelo, ale jinak to šlo zcela mimo mě až do té míry, že jsem měla dojem, že je to i špatně udělané. Nesedla mi hudba ani zapojení avantgardních snů. Na tak nekonzistentní náladu jsem se nebyla schopná vůbec naladit. Jestli je to tím, že žiju v době, kdy ideály už jsou dávno zničené, takže nemůžu pochopit, co film svým zjevením rozbil a jak rezonoval společností...