sobota 13. února 2016

Vřískot (1996)

Scream
režie: Wes Craven
scénář: Kevin Williamson
hrají: Neve Campbell, Skeet Ulrich, Rose McGowan
komentář ze dne 13. 2. 2016

Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí.


čtvrtek 11. února 2016

Ben Hur (1959)

Ben-Hur
režie: William Wyler
scénář: Karl Tunberg + Lew Wallace (kniha)
hrají: Charlton Heston, Jack Hawkins, Haya Harareet, Stephen Boyd
komentář ze dne 11. 2. 2016

I kdybych vůbec neměla vlastní mozek, tak je tu pořád jeden důvod, proč tenhle film nemůžu brát nikdy, nikdy vážně, a tím je samozřejmě Monty Pythonův Život Briana. Jako další dost mimozemská věc mi přijde, že ve stejné době ve stejném studiu natáčel Fellini svůj Sladký život. Ten sice taky není můj srdcový a ani se neodehrává ve stejném tisíciletí, ale stejně lze na práci s herci, s prostředím a se vším vidět, který film extrémně zestárl a který je naopak nadčasový. Nejpůsobivějším obsahem/poselstvím tohohle filmu pro mě zůstává Judahův kousavý sarkasmus, protože jeho vykoupení/obrácení je pro mě zobrazeno nepřesvědčivé. Ale je zcela možné a dokonce pravděpodobné, že látce pouze/vůbec nerozumím.


pondělí 8. února 2016

Seven Chances (1925)

režie: Buster Keaton
scénář: Clyde Bruckman, Jean C. Havez, Joseph A. Mitchell + Roi Cooper Megrue (původní hra)
hrají: Buster Keaton, T. Roy Barnes, Snitz Edwards, Ruth Dwyer
komentář ze dne 8. 2. 2016

Ach ne, co to znamená, že tam má Buster bělochy natřené na černo předstírající, že jsou černoši, a potom jiné opravdické černochy hrající černochy? Toho jsem si předtím nevšimla. Po mírném výzkumu jsem zjistila, že Buster s největší pravděpodobností rasista nebyl a tenhle stav věcí vypovídá o Hollywoodu tehdejší doby a ne o Busterově smýšlení, to bylo víc než všechno otevřené, protože vyrůstal ve vaudevillovém prostředí, kde se setkával s lidmi s celého světa a tak neměl čas pozřít do sebe strach z čehokoliv cizího a jiného. Skuteční černí herci se v rámci politiky filmových studií mohli objevit v komparzních roličkách, ale nemohli se objevit ve vedlejších rolích přímo posouvajících děj. Každopádně k filmu jako takovému: Na Busterových filmech často obdivuji dramaturgii bizarnosti, která se zde projevuje v plné síle. Celý příběh začne vlastně realisticky, sice trochu nadsazeně, ale jakoby docela normálně, obyčejný chlápek smolař se střetne s nějakým problémem a pustí se do jeho řešení, které se shodou nešťastných náhod oddaluje a znemožňuje. A postupně celý možný svět daného příběhu nabobtná do něčeho velmi absurdního až abstraktního, jako v tomhle případě, kdy se nejprve nápaditá honička s partou nevěst přerodí do primordiální potyčky, při které jde o čest a létají cihly, a potom se to zvrhne rovnou do symbolického boje muže proti osudu, který zastupuje umělá lavina kamení ženoucí vše před sebou ku zkáze. Příběh nehraje hlavní roli, Buster se nechává instinktem vést tam, kam ho vedou gagy a jeho vlastní fyzické limity, a bůžku, je to pořádná jízda.